Ahoj, zdravím všechny čtenáře,
dneska jsem si pro vás připravila trochu netradiční článek. Bude se jednat o výstavu Titanicu, kterou jsem navštívila zrovna včera s přítelem a jeho rodinou. Když jsem se dozvěděla, že v Praze bude tato výstava probíhat, věděla jsem, že na ní prostě musím jít. Zmiňovala jsem se před přítelem, že bych na ní opravdu ráda jela, ale nakonec jsme to kvůli práci, škole a přípravě bydlení odsouvali, až s tím přišla přítelova mamka, že by ráda tuto výstavu viděla. Tak jsme se o tom dali do řeči, a na včerejšek jsme si objednali lístky a mohli jsme vyrazit.
(zdroj: www)
Původně jsme chtěli vyrazit už v sobotu, ale lístky byly na ten den zamluvené, takže jsme jeli tedy v neděli. Lístky jsme měli rezervované na 16 hodin, ale přijeli jsme ještě před 15:30, a normálně nás pustili dovnitř, takže na čase rezervace zase tolik nezáleželo. Dostali jsme se dovnitř poměrně rychle, ale stejně mi přišlo, že je tam neskutečných lidí, ačkoliv nám bylo řečeno, že dnes je tam návštěvníků šíleně málo. Nedokážu si tedy představit, jak to tam musí vypadat jiné dny, kdy je opravdu plno.
Po vstupu jsme každý obdrželi palubní lístek se jménem a údaji o cestujícím, který opravdu na Titanicu cestoval. O palubním lístku se vám budu ještě zmiňovat později, protože je to poměrně zajímavé. Dále jsme také každý dostal audio průvodce, kterého jsem uvítala, protože některé pasáže byly opravdu hodně zajímavé, navíc některé informace nebyly nikde ani napsané, nebo jsem si jich ani nevšimla. Celkově hodnotím audio průvodce kladně, jsem ráda, že byl k dispozici.
Hned první místnost výstavy je spíše takový historický mezník od roku 1900 do roku 1912, kde se dozvíte takové ty hlavní a významné události v dějinách. V tomto případě si stačilo pustit audio průvodce s daným číslem, které vždy bylo vyvěšené na zdi, a něco si k tomu poslechnout.
V další místnosti bylo promítací plátno, které nás postupně seznámilo se stavbou Titanicu a jeho spuštěním na vodu. Opět zde došlo k využití audio průvodce, neboť na plátno se promítl pouze dokument bez zvuku.
Následovaly další místnosti, které nás krok po kroku posouvaly k oné hrozivé nehodě Titanicu. Mohli jsme si prohlédnout zajímavé artefakty, životopisy a zajímavosti od osob, které na Titanicu cestovali. Informací k lodi je na výstavě k dispozici opravdu habaděj.
Co mě osobně se opravdu líbilo, tak to byly místa, která představovala, jak to na lodi skutečně vypadalo. Návštěvník si tak může projít chodbou mezi pokoji I. třídy, nahlédnout do samotného pokoje I. nebo III. třídy, může si projít také restaurací.
(Pokoj I. třídy, zdroj: www)
Celkově jsem byla hodně překvapená a musím tedy opravdu vyzdvihnout autentičnost a promakanost některých místností. Například u pokoje III. třídy jsem byla nesmírně překvapená. Hned po vstupu jsem zaznamenala podivný zvuk. Teprve po poslechnutí audio průvodce a přečtení si tabule, která zde byla vyvěšena, jsem zjistila, že opravdu takový zvuk lidé v pokoji III. třídy poslouchali. Třeba takovou maličkost já osobně hodnotím opravdu hodně kladně.
Předposlední místnost pak návštěvníky přenese do okamžiku srážky lodi s ledovcem. V této místnosti jsem strávila téměř nejdelší čas, neboť zde bylo mnoho informací, ať už na poslech nebo na přečtení. Po všech těch informacích jsem opět cítila nesmírný smutek, který ve mě Titanic pokaždé vzbuzuje. Tyto informace vedou k tomu, že Titanic prostě neměl potkat šťastný osud, a že všechny okolnosti bohužel vedly ke katastrofě. Co může ale návštěvníky na této místnosti zaujmout je, že si zde můžete sáhnout na ledovec.
Na Titanicu se plavilo přes 2200 lidí z nichž pouze něco přes 700 bylo zachráněno. Ke konci prohlídky si můžete podle vašeho palubního lístku zjistit, jestli jste byli jedni z těch šťastnějších, kterým se podařilo přežít. Já jsem dostala palubní lístek s cestujícím panem Edwardem Beanem, který cestoval II. třídou společně se svou novomanželkou Ethel. Tito dva se vzali jen pár dní předtím, než vypluli na cestu Titanicem. V závěru jsem zjistila, že můj Edward i jeho žena Ethel nehodu Titanicu přežili. Celkové skoré naší výpravy dopadlo dobře. Jelo nás pět a pouze jeden z nás nehodu Titanicu nepřežil.
Celkově hodnotím výstavu hodně kladně. Možná jsem očekávala více vystavených artefaktů, přítel zase říkal, že si představoval více těch autentických místností z lodi, s čímž jsem souhlasila, protože jich tam opravdu mohlo být více. V závěru ale musím říct, že se mi výstava opravdu líbila a jsem ráda, že jsme jeli. Časová náročnost je 2-2,5 hodiny, pokud si opravdu informace pročítáte či posloucháte.
Fotky vlastní jsem nefotila, protože jsem si výstavu chtěla vychutnat. Navíc mě osobně na výstavách docela ty lidi, co fotí, vadí. Neříkám, že všichni, ale někteří fotí absolutně všechno a stokrát. Takže pokud byste si rádi prohlédli další fotografie, určitě vás mohu odkázat na oficiální stránky výstavy - www.vystavatitanic.cz, kde si můžete nějaké další fotky prohlédnout.
A co vy? Také jste byli na výstavě Titanicu? Líbilo se vám to? Doporučili byste návštěvu i vašim známým?
Vaše Ketrin
